Kniha Nikdynoc, a zejména její obálka, na první dojem zaujme. Vyobrazení černé vrány, jejíž tělo tvoří artefakty, které hrají v knize důležitou roli, na bílém pozadí byla výborná volba. A jelikož v dnešní době i obálka prodává, rozhodla jsem se po tomto titulu sáhnout.
Autora díla Autralana Jaye Kristoffa jistě mnozí z vás znají díky jeho předešlé sci-fi trilogii Akta Illuminae, která byla velice pozitivně hodnocena. Osobně jsem se s tvorbou Kristoffa seznámila až díky knize Nikdynoc, kde autor opouští žánr sci-fi a vrhá se na fantasy.
„Stránky, které třímáte v rukou, vyprávějí o dívce, která v oboru vraždění dosáhla virtuózních schopností.“
Obecně se říká, že špatná anotace knihy začíná slovy „kniha, kterou držíte v rukou“ a obdobně. Což je příklad i Nikdynoci. Nicméně pokračování se vás snaží navnadit na nespočet brutálních vražd, které bude páchat hlavní protagonistka. Lákadlo sice fajn, ale skutek utek. Na úvod samotného příběhu je zabita řádka lidí, ale jak vyprávění pokračuje, vraždění ubývá a kniha se vydává úplným jiným směrem.
Co vás, ale rozhodně zaujme na první dobrou, je první věta knihy – „když lidi umírají, často se poserou“. Máte zkrátka takovou zvrácenou chuť pokračovat ve čtení a zjistit co dalšího se stane.
Hlavní hrdinka knihy, Mia Corverová, se skrývá v temnotách města a snaží se dostat do Rudé církve, sdružení vrahů, aby mohla pomstít svého otce, oběšeného za zradu. Mia je mladá dívka, která vyniká znalostí používání jedů, nechybí jí smysl pro humor ale ani pro vraždu. Je to postava, se kterou se může čtenář ztotožnit a drží ji palce až do samotného závěru knihy.
V příběhu se zpočátku střídají dvě dějové a časové linie. V jedné (psaná kurzívou) se setkáváme s malou Miou, jejíž otec byl popraven a ona se musí vypořádat se životem sirotka na ulici, a v linii druhé (hlavní příběh), kde se Mia snaží dostat do cechu vrahů. Později se obě protnou a vytvoří ucelený příběh.
Velkým negativem knihy je její obsáhlost. Autor jako by se snažil příběh zbytečně natahovat a nahnat stránky, často úplně zbytečně dlouhými rozhovory (jedna celá stránka je například diskuze o tom jestli je lepší muže oslovit čuráku nebo kundo). Nepřidávají tomu ani vysvětlivky pod čarou, které často zabírají více než půl stránky a namísto, aby čtenáře poučily nebo pobavily, jsou spíše rušivým elementem. Po zhruba sto stranách jsem je přestala číst úplně. Velký údiv si nicméně zaslouží jedna kapitola, ve které se neděje nic jiného než sex. Ano, autor opravdu natáhl takovou scénu na několika stránkovou kapitolu, kde detailně líčí jen pohlavní styk.
Nikdynoc měla zpočátku opravdu velký potenciál, ale s přibývajícím stranami se postupně ztrácel. Těžko uvěřit, že autor plánuje další díly. Celkově chyběly pořádné zvraty a příběh byl místy nudný a často předvídatelný.
Obecně jsem dílo měla problém zařadit. Jedná se o young adult nebo už fantasy pro dospělé? S vraždami a erotickými scénami na straně jedné a jakousi školou pro pubertální vrahy na straně druhé. Knihu bych doporučila spíše jako odpočinkovou četbu, pro nenáročné čtenáře.
Autor: Jay Kristoff
Překladatel: Adéla Michalíková
Vydal: CooBoo; 2019-05-28
Počet stran: 506
ISBN:978-80-7544-770-8
EAN: 9788075447708
The post Jay Kristoff: Nikdynoc 1 (recenze) appeared first on MFantasy.cz - on-line magazín s fantasy povídkami.